Děti dnes a dříve?

Po týnejdžrech dnešní doby přichází podobný článek o dětech, spolu s nějakým tím srovnáváním. ;)

***

Tohle píšu místo pročítání dějepisu. Kvůli vám. Jestli teda zejtra prolítnu na písemce, máte mě na svědomí ;) Hezkej den, vaše (jistě milovaná :D) Mad

***

Určitě si všichni vzpomínáme na ty roky, kdy jsme ještě nedosáhli na vrchní polici ve skříni (kde samozřejmě naši rodiče jako naschvál schovávali bonbony) a kdy náš největší problém byl takovej, že nám kamarád vzal kyblíček a lopatičku. Jo, zlatý to časy, tenkrát jsme nemuseli řešit žádný kvantový rovnice, nikdo po nás nechtěl běhat pětistovku na známky a o umejvání nádobí nemohla být ani řeč. Komu by to ještě nedošlo, mluvím o tom úžasným období našeho dětství. Ne že bysme teď byli přímo dospělí, ale tak víte, jak to myslím, ne?

Čím starší jsem, tím pozorněji si všímám naší generace. Teď nemluvím o lidech o něco málo starších než já, ani o svých nejbližších vrstevnících; mám tím namysli malé děti, které za sebou ještě nemají ani první stupeň základní školy.

Pochybuju, že mám právo je soudit, ale myslím, že srovnávání nás v jejich věku s nimi trestný nebude.

Je opravdu generace mldších zkažená a prohnilá až do základů? Často slýchávám, že ti dnešní malí fakani maj lepší mobily než my, dovolujou si víc než my, jsou rozmazlenější než my, a tak dále a tak dále.

Já osobně s touto větou souhlasím i nesouhlasím. Většina věcí mi přijdou pravdivé, ale pár z nich jsou vyloženě kecy.

Spousta lidí v mém věku říká, že když jsme byli malí, trávili jsme hodiny tím, že jsme lítali po hřišti, šplhali po prolejzačkách a vzápětí si pořád dokola odírali kolena a lokty, lebo jsme z těch prolejzaček taky nejednou sletěli. A dneska? Dneska děcka seděj u počítačovejch videoher nebo u televize a dostat je ven je prej nemožný.

V některých případech to není tak úplně pravda.

Kousek od domu mám několik dětských hřišť a nepamatuju se, že by na nich bylo prázdno, pokud zrovna neprší nebo nehrozí zombie apokalypsa. Ne, pořád tam venku běhají ti malí usoplenci a padaj z prolejzaček stejně jako kdysi my. A otázka počítačů? Sakra lidi, nehrajme si na svatoušky, my jsme u těch monitorů taky seděli a hráli všemožný skákačky, závody s autama, adventury,... Jedinej rozdíl byl v tom, že my hráli na obrovskejch kostkách s těma zatracenejma zasekanejma Windows XP a mladší děti už mají možnost využívat noťasy a tablety.

Říkáte, že děti mají lepší mobily než vy tenkrát? Jo, jasněže mají. A my jsme měli lepší mobily než mívaly děcka o pět let starší. Je to otázka technickýho pokroku. Kdo měl za nás barevnej mobil, byl to pán, kdo měl Nokiu, se kterou se daj dělat díry v chodníku, tak ok. Dneska je to rozdílný v tom, že kdo má iPhone je pán, kdo má dotykáč, tak ok. I když, svěřit sedmiletému dítěti mobil za deset tisíc jen aby na něm mohlo hrát nejnovější verzi nějaké cool hry, tak ano, tohle už mi přijde moc.

Kdo si pamatuje, když jsme jako prvňáčci stáli frontu na oběd a najednou přišli osmáci? Rázem jsme si všichni div necvrnkli do kalhot a honem rychle schovat se za družinářku; ještě aby ne, vždyť byli dvakrát tak vysocí jak my a kdyby chtěli, odhodili by nás přes celou jídelnu. A co osmáci, my jsme tenkrát byli vyklepaní i z druháků. Kdo byl starší, ten měl navrch a hotovo. Dneska? Máme odpoledku a potřebujeme rychle na oběd - bohužel, před náma čtvrťáčci; což by nebylo tak strašný, kdyby na nás nekřičeli sprostý slova, nekopali do nás, a jakmile se proti nim ohradíme, hned "paní družinářko, oni nám ubližujou, oni nás šikanujou, oni nás tu mlátí..." No hádejte dvakrát, kdo z toho má průšvih a pak musí nevrlýmu fyzikářovi vysvětlovat, že na hodinu přišel o deset minut jen proto, že ho milovaná paní družinářka poslala za "těžké zločiny" na konec řady.

A stejně ten oběd nestál za nic.

Sprostý slova? Když nám bylo sedm, nadávali jsme si do blbečků a pitomců. Dnes mě pošle do pr... ehm, do velkého svalu hýžďového kdejakej malej klučík. Neříkám, my jsme ve třetí třídě už přešli na "tvrdý" nadávky jako debent nebo tur domácí, a postupem času se to stupňovalo, ale pořád si myslím, že jsme měli hranice jinde, než oni.

Cigarety? Ts, my jsme se kvůli neustálejm přednáškám ze strany rodičů báli vzít si i od nějaké hodné paní na ulici bonbon. Teď si jde s kámošema zakouřit třeba desetiletá holka, jen aby byla dostatečně swag nebo jak že se tomu říká.

Za nás žádnej swag nebyl. Žádný yolo, žádnej hashtag, ba dokonce žádný sociální sítě. Fejsbuk? Jo, on už existoval, ale my jsme řešili naše skákající zajíčky a formule. Dneska jdete na FB a koho tam nevidíte... kromě vašich kamarádů, učitelů, uklízečky a morčete vaší sestřenice z třetího kolene jsou tam, jak jinak, i malé děti. Hodně malé děti.

Víte, ony za to ty děcka vlastně ani tolik nemůžou. Můžou za to hlavně jejich rodiče a to, jak je vychovávaj. Koupíte nám všechno, co chcem? Tak z nás budou rozmazlení sobci. Tohle je stejný celý generace. Výchova, výchova, výchova. Necháte nás bez dozoru? Budou z nás flákači, co kouří za školou. Mluvíte před námi sprostě? Budeme posílat na patřičná místa každého, kdo se nám znelíbí. Odbyjete nás tím, že nám koupíte novej mobil? Stanou se z nás závisláci.

Někdy si opravdu říkám, že celá tahleta generace spěje ke špatnýmu konci, že jsme nevychovaní, drzí fakani bez špetky studu a vychování. Ale pak si vzpomenu na několik věcí, které tvrdí opak. Sakra, kolikrát už mi nějakej malej špunt řekl na ulici "dobrý den"? Víckrát, než kolik mám prstů na rukou. Že si nedokážeme pomoct? Ale jo - hlavně před hodinou matiky, když nemáme úkol. Že děcka nechodí ven? Už druhej rok jsme strávila něco kolem týdnu na letním táboře s třiceti dětma ve věku cca 4-13 let. A přestože byli všichni z různých koutů kraje nebo dokonce republiky, byli to skvělí lidi. Všichni. Tohle jsou ty momenty, na kterejch záleží.

Nejde totiž házet všechny do jednoho pytle. Nesoustřeďte se na to, kolik nevychovaných dětí znáte. Soustřeďte se na ty, kteří se chovají v rámci možností slušně a za které se nemusíte stydět. Nakonec uvidíte, že je jich víc, než byste mysleli.

Už brzy to budeme my. Za pár let budeme my v roli rodičů a bude naše práce vychovat z našich dětí lidi, za které bysme se nemuseli stydět.

Lidstvo je v háji. :D

Ne, dělám si srandu. A nebo možná ne. Každopádně, to, jestli se potvrdí tohle tvrzení, pak nebude záležet na nikom jiném, než na nás.

- Mad