Harry Potter a prokleté dítě

Kniha:

Harry Potter a prokleté dítě

Autoři: J.K. Rowling (námět), John Tiffany (námět a režie), Jack Thorne (námět a scénář)

Žánr: fantasy, dobrodružný

Každé dítě v našem světě bude znát jeho jméno.

Občas by mě zajímalo, jestli si Rowlingová, když psala první knihu o Harrym Potterovi, uvědomovala, že tahle věta se jednou stane skutečností. Kdo by dnes neznal Harryho Pottera? Téměř ihned poté, co byla koncem července uvedena premiéra divadelního představení Harry Potter a prokleté dítě, byl do prodeje vpuštěn scénář právě této hry. Český překlad se na pulty knihkupectví dostal včera (24.9) a není divu, že knihy z obchodů mizí závratným tempem.

Co tedy očekávat od "nového" Harryho Pottera?

Děj se soustředí hlavně na Albuse Severuse Pottera a Scorpiuse Malfoye - syny dvou dávných rivalů, Harryho a Draca. Oba chlapce spojuje především fakt, že ani jeden si tak úplně nerozumí se svým otcem a za oběma se táhne minulost jejich rodičů. Mimo to ale sledujeme také dějové linky rodičů obou chlapců a dalších starých známých z Harryho Pottera.

Jednoho dne si Albus umíní napravit jednu ze starých otcových chyb a rozhodne se zachránit Cedrika Diggoryho před smrtí Voldemortovou rukou. Do svých plánů zatáhne nejlepšího kamaráda Scorpiuse a dívku jménem Delphi, která tvrdí, že je Cedrikova sestřenice. Svým cílem je mladý Potter tak posedlý, že neváhá obrátit naruby třeba i celý kouzelnický svět. A to je teprve začátek toho všeho...

Knihu bych nejspíš riskla i v angličtině, ale ta cena mě velice rychle odradila. Místo toho jsem si knihu sehnala hned první den, kdy vyšla s českým překladem a přelouskala ji za pár hodin. A jak na mě tedy návrat do kouzelnického světa působil?

Jednoznačně nostalgie. (Nostalgie. Zvláštní slovo, nepřijde vám?) Knihy o Harrym Potterovi byly ty, které ve mně před lety probudily zájem o čtení, fantasy a nadpřirozeno. Návrat - byť třebas krátký a dočasný - některých postav ve mně vyvolal nový zájem o znovupřečtení starších dílů a já se snažila protahovat čtení těchto pasáží, jak jen jsem mohla.

Forma divadelního scénáře mi vůbec nevadila. V řeči postav se tak dá skvěle vyznat a atmosféru dokreslují scénické poznámky. Navíc to urychlilo spád knihy. Jak už jsem naznačovala, kniha je čtivá a čtenář si s ní poradí klidně i za pár hodin.

Zápletka, mnohými tolik kritizována, mi nevadila, naopak mě místy dokonce potěšila (cestování časem). Nejednalo se o nic promyšleného v takové míře, jako děj celé potterovské ságy, ale mě osobně to jako čtenáře neurazilo a nechalo mě to nahlédnout do dalších zákoutí magického světa.

Co příběhu (podle mého názoru) ubližuje nejvíc, je to, že některé prvky jsou až neskutečně srovnatelné s tuctovou fanfikcí (přátelství Albuse a Scorpiuse, například). Jako by autoři pár takových příběhů četli a rozhodli se jimi (na můj vkus poněkud moc) inspirovat.

Poněkud zklamaná jsem ale z hlavního záporáka (další typická ukázka průměrné fanfikce). Možná je to zčásti tím, že starýmu dobrýmu Voldymu se málokdo může vyrovnat, ale... ne, u záporáka jsem nepostřehla žádnou pořádnou motivaci, žádné charisma, prostě nic, co by záporák měl mít.

Prokleté dítě není ani tak plnohodnotné pokračování potterovské ságy, jako spíš milý dodatek pro oddané fanoušky chlapce s jizvou na čele. Pokud netrpíte přehnaným očekáváním a knihu v podobě divadelního scénáře berete spíše s nadhledem, čeká na vás příjemný, mírně nostalgický příběh, který se sice nemůže rovnat svým předchůdcům, ale ani nepatří na úplné dno knižního světa.

Hodnocení: 6/10