Týnejdžři dnešní doby

Je spousta věcí, co nechápu - mimo jiné mezi ně patří kvadratický rovnice, existence růžový barvy nebo oblíbenost těch žlutejch tictaců, zvaných mimoni - co ale nechápu nejvíc, je onen moderní svět, ve kterém žijeme. Musí to znít směšně, když tohle říká někdo, kdo ještě nedochodil ani základku, ale věřte mi, i takoví lidi, lidi jako já, jsou schopni se dívat kolem a svět posuzovat.

Co mě opravdu zaráží, jsou nejčastěji právě moji vrstevníci. Teď nechci házet všechny do jednoho pytle. Budu ale mluvit o drtivé většině náctiletých, co se chovaj podle určitejch vzorců. Jen se nad tím zamyslete. Už jen to, jak tito lidé řadí ostatní do skupin - nemáš AjFoun = jsi chudej. Nenosíš nejnovější oblečení od velkých značek = jsi trapák bez vkusu. Zajímají tě počítačový hry? Jseš pitomej a divnej ajťák, se kterým nemá cenu se bavit. A tak dále, a tak dále. Ví tihleti jedinci, že AjFoun není známkou finanční situace? Ví o tom, že ne každému se líbí sortiment velkých značek, a že tito lidé třeba upřednostňují nákup originálních triček nebo bot po internetu? Tuší vůbec, že "ajťák" není oznčení pro hráče her, ale pro člověka, který to umí s počítačem? A že tihleti ajťáci taky dostávají za svoje dovednosti v oblastech informatiky vcelku slušný peníze?

Další taková věc, kterou moc nechápu, je posedlost sociálníma sítěma. Znáte to - Fejsbůk, Snepčet, Hipstagram, ... online 24/7. Nedávno jsme měli ve škole přednášku o těhle sítích. Přednášející se zeptal, kolik z nás má FB. Z těch asi šedesáti děcek v místnosti nás nezvedlo ruku asi sedm nebo osm. To nebyla ani šestina. A vsadím svoje sandály i s ponožkama, že třeba padesát z nich jsou na Fejsbůku fakticky závislí. Sedí tam celý dny. Ráno vstanou, ještě ani nenatáhli fusekle a už kontrolujou, kdo má novou profilovku a kdo napsal za včerejší noc nejlepší a nejvíc cool status z nějaké hrozně drsňácké dětské párty. Podle mýho - beztak dětskýho a nevyspělýho - názoru je závislost na Fejsbůku jeden z největších problémů, se kterým se dnešní týnejdžři potýkají. Neberte to špatně. Proti sociálním sítím jako takovým nic nemám. Přijdou mi jako dobrý nápad, určitě usnadňují komunikaci a není nic špatného na tom, když si hodím na Insta třeba pár fotek z dovolené, kde stojím u nějaký památky, nebo tak nějak. Ale když na Fejsbůku vidím jen fotky, kde ti spolužáci, které denně potkávám na chodbách, postují deset selfíček s miliónem filtrů za minutu, když vím, že moje spolužačky posílají klukům přes Snap fotky, kde v titěrnejch plavečkách stojí u bazénu, zatahují břicha, že se divím, jaktože jim je zbytek těla nevcucne, a k tomu píšou "jsem tak hrozně tlustá", to mám pak prosimpěkně chuť něco říct, a rozhodně by to nebylo nic pěknýho.

Co dál mi nejde do hlavy, jsou ty dnešní "trendy". Abych byla fér, něco, co je prostě "in", tu bylo vždycky. Za mých rodičů to byly céčka a pamatuju se, že když mi bylo asi osm, všechny děti ze hřiště měly boty s kolečkem v podrážce. Taky byly doby, kdy se ve velkým kupovaly v trafikách kartičky s pokémonama a hokejistama, a kdo tenkrát nesbíral samolepky, ten v družině seděl v koutku a smutně koukal, jak jeho spolužáci mezi sebou vyměňují nálepky tak zuřivě, že se do toho často musela vložit i učitelka s uklízečkou z vrchního patra. A takovej případů by bylo víc. Dnes už po kartičkách nikdo ani neštěkne, dnes jsou totiž k přežití ve společnosti nutný jiný věci - kluci totiž musí mít v uchu roztahovák, na hlavě ten legrační sestřih, kterej mi připomíná opelichanou slepici, a ven nevyjdou bez plandavejch kalhot a růžovýho tričenka. Co na tom, že vypadaj jak idioti, teď se to nosí a je třeba jít s dobou, ne? To holky, ty maj vážnější problémy - bez kabelky od Gucciho ani ránu, no a nedej bože aby sebou vždycky neměly lesk na rty a kapesní zrcátko. Je jedno, jestli jdou do školy, na trénink, nebo třeba jen vynýst odpadky - přece jen, co kdyby se náhodou na ulici objevil Džastin Bíbr nebo Brad Pitt? Upřímně, v těhle momentech bych je oba litovala, protože setkání s ječící nafintěnou patnáctiletou holčinou, to musí bejt trauma na celej život. A zjištění, že téhle holce nejde ani tak o to, že potkala svého oblíbence, jako spíš o to, aby si s ním vyfotila selfíčko a nahrabala na Fejsu lajky za fotku někoho slavnýho, to už by mě odrovnalo totálně.

Čím dál víc náctiletých propadá alkoholu, drogám a všeobecně kriminalismu. Je vůbec takový slovo? To je jedno, vy víte, co se snažím říct. S klidem bych řekla, že minimálně třetina mých spolužáků už měla v puse cigaretu, a čtvrtina jich nejspíš kouří doteď. Říkáte si, že to jsou jejich životy a jejich plíce, co se tím kouřem udusí, ale bylo by to tak i kdyby jim jejich rodiče celý roky vtloukali do hlav, že si tím totálně s prominutím zk*rví celej život a že až tomu propadnou, nebude cesty zpět? Není to taky zčásti i o výchově? Jak můžou dvanáctiletí kluci krást po obchodech nebo sprejovat na paneláky? Jak se můžou toulat dlouho do nocí s partou venku, pokuřovat a nalejvat se alkoholem? Neříkám, já si taky občas cucnu pivka, ale ne v takové míře. Jak vůbec může někdo normální tohle udělat se svým životem? A to ještě předtím, než aspoň dostane občanku?

Nechápu to. Nechápu je a nechápu, proč všechno tohle dělaj. Asi jsem se narodila do špatnýho věku, těla, nebo tak nějak, ale já to nechápu.

Díky bohu a ďáblu, na světě nejsou jen tihle lidi. Jsou tu i jiní. Bývají označováni za "nenormální", "divné", nebo "něco míň". To proto, že vybočujou. Protože nejsou stejní jako to stádo ovcí s pravejma Vanskama a podobně. Protože mají jiné zájmy, protože se jim líbí jiné věci, protože mají jiný názor. Protože jsou JINÍ. Teď mluvím přímo k těmhle lidem. Buďte hrdí na to, že jste jiní. Že jste nenormální. Protože normální dnes znamená fotit se s longboardem a spamovat tím Insta, nebo nabalit prvního jedince opačnýho pohlaví, chodit s ním dva tejdny a pak ho odhodit jak prázdnou plechovku od Coly. Když se nad tím zamyslíte, chcete být vůbec normální?

Narodili jste se jako originály, tak neumírejte jako kopie. Buďte jiní. A divní. A hlavně buďte sví.

- Mad