Deníkaření

V první řadě - žiju (což vám určitě všem udělalo radost, že jo).

Zadruhé - dochází mi výmluvy, proč jsem dlouho nic nenapsala. Naštěstí tentokrát nekecám, takže je to v klidu. Říká se tomu spisovatelský blok a je to fakt hrozný svinstvo, takže tak.

Zaposlední (zdravím dějepisářku) - můj v podstatě první pokus o fejeton. (Teda, pokusů bylo víc, ale nikdy to nedošlo dál než k názvu, takže... jop, tohle je první pokus.) (Říkám pokus. Při psaní se to trochu zvrtlo...)

Deníček. Všichni jsme si prošli obdobím, kdy jsme si ho psali. Co na tom, že jsme s tím často nevydrželi ani týden, to je detail. Já sama jsem to v minulosti zkoušela hodněkrát, ale vždycky mě to přestalo bavit. Ke psaní deníku (preferuju pojem "zápisník" nebo "materiál pro autobiografii, protože jednou budu sakra slavná") jsem se naposled uchýlila někdy přes třemi lety a tak nějak mi to kupodivu vydrželo až dodnes.

Osobně jsem si tak nějak myslela, že naše generace už se přes tohle dostala - ale nedávno jsem na internetu narazila na videa, která popisují, jak si člověk má psát deník, a světe div se - zjistila jsem, že dělám všechno špatně!

Ono je teď psát si deník hotová věda. Ale nebojte, se mnou, jakožto s teď už řádně proškolenou instruktorkou psaní, to jistě zvládnete!

První věc. Deník si pište tak jak chcete, ale pozor! Na začátku si musíte vytyčit pravidla. Samozřejmě že pojmem "na začátku" se myslí strana druhá, neboť ta první je rezervovaná pro informace o vás. Tudíž když deník ztratíte, dokáže vás vypátrat 9/10 pouličních úchyláků (ten desátý bohužel neumí číst. Doporučujeme pro tyto případy zanechat i zvukovou zprávu.)

Zpět k pravidlům. Pokud jste neorganizovaní a na pravidla kašlete (TAK NEJSTE HODNI SI ŽÁDNEJ ZATRACENEJ DENÍK PSÁT!) ... eh, to samozřejmě taky, ale nebojte, blýská se na lepší časy. Ukážeme vám nyní několik pravidel, kterými se můžete inspirovat a nic tím nezkazíte!

Kdy psát? - No, kdy chcete! Akorát to teda musí být alespoň jednou za pět dní a všechny vynechané dny musíte zpětně dopsat.

Datum - důležitá část zápisu. Zvykové právo velí jej zvýraznit nejméně třemi barvami, ohraničit páskou a dudlingem (známý též jako dadlink, pro pokročilé angličtináře doodling). Nezapomeňte poprášit vílím práškem (pokud došel prášek, použijte třpytky. Pokud došly třpytky, použijte třeba kečup.)

Ozdoby - protože váš život a vaše problémy už nezajímají ani toho pouličního úchyláka. Po čem všichni toužíme je rozmanité množství samolepek z papíráku za dvacet korun, okraje polepené izolepou a plno kapsiček, do kterých schováte účtenku za papíry, které padly na výrobu těchto kapes.

    • Začínajícíc deníčkáři pozor! Deníkaření je věc vážná, tudíž dokud se nevypracujete na nějakou úroveň, jediný materiál který je vám dovolen je propiska a papír. "Protože my jsme tak taky začínali."

    • Pokročilí deníčkáři (už napsali dohromady alespoň osm stránek v minimálně třech sešitech) mají dovoleno tisknout na tiskárně a používat voši pásky. (Neptejte se mě, co to je. Nevím. A mám dojem, že to neví ani polovina deníčkářek. Asi tajemství klanu, které se předává z generace na generaci.) Nezapomínáme na obrázky, ideálně ty, které se zápisem vůbec nesouvisí.

    • Ne aby vás napadlo stránky vytrhávat! (A když už to děláte, trhejte je alespoň pořádně! Zničte po sobě veškeré stopy. V případě nejvyšší nouze deník zapalte, změňte identitu a uprchněte do Mexika. Na letišti vás převezme chlapík jménem Luigi (též na útěku.) Další pokyny dostanete na místě.)

Pocity - deníky slouží k vylívání si srdíčka - tudíž do deníku rozhodně nepište, když máte silné emoce! Vyčkejte, až budete chladní jak psí čumák a teprv poté zapište pocity štěstí, zloby, křivdy atd. Hlavně věrohodně. Pokud se vám nedaří se schladit, vlezte do lednice, popř. mražáku.)

Takže, pravidla už máme... tak bysme si asi čistě teoreticky mohli sehnat nějakej ten deník. Jop, to by nebylo od věci.

No a pak už hurá na psaní!

A pokud stále váháte, zda-li je deníkaření to pravé pro vás, nemusíte se obávat! Váš život může být nezajímavý sebevíc, hraje se na počet kapsiček :)

Takže pokud se vám video líbilo, zanechte lajk a já příště za deset lajků natočím video, kde vám ukážu svůj deník...

... eh, už mi to leze na mozek. Spisovatelský bloku, jestli mi s tebou nakonec nebylo líp.

- Mad

PS. Pokud tohle čte nějaká deníčkářka, chci jenom říct, že tento článek nemá za cíl nikoho urazit. Některé věci, co jsem z videí pochytila mi přišly dokonce zajímavé a možná se jimi i nechám inspirovat. A možná už budu moct použít i voši pásku! (Stále nevím, co to je. Čas proniknout do klanu.)