Kdo vlastně jsme?

Kdo jste? Mám tím namysli - kdo DOOPRAVDY jste?

Přeskočme fakt, že jste nejspíš všichni lidi. Pochybuju, že o existenci tohohle webu by věděl nějakej emzák.

Tak co? Znáte odpověď? Víte, kdo jste? Víte to jistě? Jakože fakt jistě?

Jestli ano, jste na tom líp než já.

Jsou totiž dny, kdy o sobě nezapochybuju; kdy vím, kde je mý místo, co mám dělat, jak se mám chovat. Nebo si alespoň myslím, že to vím. Ale pak jsou tu dny, kdy si nejsem jistá ničím. Co tu vůbec dělám? Vnímají mě ostatní takovou, jaká jsem? A vlastně, jaká vůbec jsem? KDO vůbec jsem?

Moje jméno? Kdybych vám ho řekla, zjistili byste něco? Ne, ani omylem. Když nepočítám vkus mých rodičů. Jak se jmenujete vy? Pavel? Lenka? Co z toho odvodíte? Nic. Nic, nic a nic. Jméno tedy nebude odpovědí na moji otázku.

Jsem dítě třetího tisíciletí. Vypovídá to o mně něco? A co vy? Narodili jste se roku 1997 nebo 2002? Co to o vás říká? Může o vás váš věk něco prozradit? Kdyby mi bylo deset, bylo by něco jinak, než kdyby mi bylo sedmnáct? Ne, věk neprozrazuje nic. Vůbec nic. Možná má vliv na váš pohled na svět a vaše chápání, ale nic o vás neprozradí. Představte si před sebou člověka, kterému bude brzy dvacet tři let. Co to o něm vypovídá? Nic víc, než to, že už je pár let plnoletý. A co padesátník? Ne? Taky nic? To bude tím, že věk je jen číslo. Stejně tak datum narození; to že jste se narodili do znamení Kozoroha, říká to o vás něco? Čím se liší Rak od Ryby nebo Blížence?

Jaká barva se vám líbí? Žlutá? Růžová? Šedá? Opravdu se za černou schovávají lidé s nejistotou a opravdu je zelená barva optimistů? Poznala jsem už pár lidí, a jejich oblíbená barva... ne, ani to není skutečná odpověď.

Někdo poslouchá vážnou hudbu a někdo nedá dopustit na heavy metal. Někteří mají rádi basketbal, támhleten hraje na kytaru a tamta je alergická na srst. Tamten je jednináček, tamten vegetarián a rodiče támhletoho jsou už dva roky rozvedení. On až vyroste chce být hasič a jeho bratr umí hezky kreslit. Ona má dva klučičí kamarády, její spolužačka nenosí make-up a tátův bratranec z třetího kolene vlastní malou kopírovací firmu. A abych nezapomněla, tamhleta zbožňuje Hunger games a tamten blonďák rozumí matematice. Co to o těch lidech vypovídá? Vyčtete z toho, jací jsou? Ne, ovšemže ne. Netušíte nic, jen to, co jsem vám o nich řekla.

Jak teda mám zjistit, kdo je jaký člověk? Jak mám odlišit ty lidi s dobrým srdcem od těch zkažených? A jak mám vůbec poznat, kdo jsem já?

Odpověď je nakonec prostá. Nikdo z nás nemůže hned na první pohled posoudit, kdo je kdo. Nepoznáme to, protože to poznat nejde. Lidé se neustále schovávají za maskou lží a přetvářky. Jejich skutečné já však vyplave časem na povrch, ať už dřív nebo později.

Je to jako když jdete do školy, a na nádvoří, před půlkou spolužáků, sletíte do nějaký blátivý louže a jste totálně zaprasený od bahna. I tenhle drobný a zdánlivě nepodstatný moment může mnohé prozradit. Jsou tu lidi, kterým je to jedno. Ale najdou se i tací, kteří se začnou smát. Budou se vám posmívat po zbytek dne s tím, že máte "nemotorný hnáty" a "ať se radši odbelháte pryč". Může v nich vzplát nenávist a budou se vám smát týdny, měsíce... roky. Vím, o čem mluvím. A nakonec jsou tu ti, kteří, když se na vás zase někdo oboří, ať "hlavně nezakopnete", vstanou, stoupnou si před vás a řeknou dotyčnejm, ať táhnou do háje.

Já vím, že je to jen ubohej příklad, ale chápete, co se snažím říct? Za člověka mluví jeho chování. To, jak jedná, to, jak reaguje na různé situace, to co říká, co si myslí a co dělá. To je to, co určuje, kdo jsme.

To, kdo jsou ostatní, se dá vypozorovat občas víceméně snadno, ale to, kdo jsme my, bývá složitější. Ale dřív nebo později na to přijdeme. Bude to dlouhá cesta plná zakopávání, ale zjistíme to. Stačí si jen uvědomit, co bysme v těhle a jiných situacích dělali, děláme, a dělat budeme.

Zrovna teď to vím, vím, kdo jsem. Nebo si to alespoň myslím.

Jsem pajdalka, co upadla do blátivé louže. Jsem ochránce, co bude bránit ty, kteří tenkrát bránili mě.

A co vy?

Kdo jste?

- Mad